Banshee

Jakožto zapřísáhlý příznivec forehandu a zároveň nesilový hráč jsem se porozhlížel po nějakém středně dlouhém disku, který by byl podobný Firebirdu, ovšem méně stabilní, neboť tento výše zmíněný mě vždy spolehlivě položí na lopatky. Po brouzdání na Ultimu jsem narazil na disk Banshee (7, 3, 0, 3), který se mi jevil jako příhodný pro můj záměr – vlastně dva záměry – mít disk do silnějšího protivětru, který by mi létal rovně a na konci letové dráhy spolehlivě „fejdnul“ (aniž by se přervával) a zároveň disk na kličkování mezi stromy, který by mi při anhyzerovém hodu vykroužil krásné „S“ přesně tak, jak bych si představoval (kontrolovaný a předvídatelný flex shot).

První osahání

První hody byly pro mě překvapením – neházel jsem zdaleka vší silou a disk mi při rovném hodu okamžitě fejdoval. Postupně jsem tedy přidával anhyzerový náklon a do disku se více opíral a byl jsem zvědavý, jaký úhel náklonu disk ještě spolehlivě vybere a stihne se alespoň srovnat. Nakonec jsem došel až k úhlu okolo 30°. Prostě stabilita.
Po prvním dni jsem byl přesvědčený, že je to disk, který je dobré míti v bagu, ale nebude tak často provětráván jako jiné disky. Poněkud jsem se mýlil.

Vítr

Kolem sebe často slýchávám, jak je pro ostatní hráče vítr nepřítel. Ne však pro mě, neboť mám (snad kromě puttování) vítr na hřišti rád. Ovšem mohu říci, že od té doby, co mám disk Banshee, tak se větru vůbec nebojím a když budu malinko přehánět, tak ho i miluji. S touto „vílou smrti“ (což je význam slova Banshee) jsem si vyzkoušel hody i ve větru kolem 10 m/s a téměř se mi ho nedařilo přervat. Zároveň nebyl tak stabilní, jako Firebird, takže hody byly o poznání rovnější. Ani při hodech při bočním větru jsem se nemusel bát, že by mi disk odlétl někam, kam bych to nečekal nebo nechtěl (oproti jiným diskům – byť podobně stabilním). Trochu problém nastal při hodech po větru, diskem jsem nedokázal hodit příliš daleko a i při velkém anhyzerovém náklonu mi vždy začal fejdovat dříve, nežli jsem čekal a měl jsem problémy s hody mezi stromy, neboť jsem nedokázal odhadnou jeho dráhu, což ovšem častějším používáním a zkoušením snad vylepším.

Materiál a barva

Mám rád materiál Champion a proto při volbě bylo jasné, co zvolím. A jelikož mám zároveň rád materiál Star, tak moje příští volba je jasná, neboť už teď vím, že tento disk jen tak můj bag neopustí. Snad jedinou změnou bude jeho hmotnost, neboť pro mě je 175 g už trochu nad mé síly (optimálně bych ho měl rád kolem 168 g).
Barva disku – jak je patrné z fotografií, je dokonale oranžová – a to nejen proto, že ta barva lahodí mému oku, ale disk se skvěle hledá nejen na sněhu, ale i na trávě či tlejícím hnědém listí. Ten disk prostě svítí!

..a závěr?

Nesetkal jsem se skoro s žádným hráčem, který tento disk má a tak jsem nemohl konzultovat a porovnávat se zkušenostmi druhých. Trochu si myslím, že je tento disk poněkud (a neprávem) zastíněn jinými disky, což si myslím, že je velká škoda. Není asi jednoduché (alespoň z mé zkušenosti) se s ním naučit házet za jedno či dvě odpoledne – je to divoký kůň, kterého je potřeba zkrotit a pak se vám teprve odmění tím, co umí. Sám jsem ještě zdaleka Banshee nezkrotil, ale postupně objevuji jeho kvality – a to nejen v boji s větrem, ale hlavně při technických hodech mezi stromy. Dokáži již odhadnout jeho dráhu (v bezvětří či mírném vánku) a třeba na teplickém hřišti kličkovat mezi stromy v němém úžasu kolemjdoucích.
Víla smrti je disk, který si třeba nezamilujete prvním hodem, ale pokud to s ní nevzdáte, každým dalším hodem si ji více a více oblíbíte až nakonec zjistíte, že je to ta pravá.

A ještě pár fotek Banshee